Příběh Alenka: Jak jsem přišla k Milujsukni

A jak to celé začalo?

Víte, ono existuje jedno místo, centrum osobního rozvoje Měsíčnice, kde člověk čerpá informace, které by se měl každý, dle mého názoru, učit už ve škole. Opravdu! Jsou to informace, které vám dávají dění kolem vás do souvislostí a to vám rozšiřuje obzory, do života tak získáváte více klidu, nadhledu a radosti. Máte pak pocit, jako byste se probudili. V Měsíčnici také pochopíte, že jednou z cest, jak vnést věci v životě do rovnováhy je – snažit se o harmonii mezi mužem a ženou.

Jedním z kurzů v Měsíčnici, je Ženský kruh, který vede majitelka centra a lektorka Mgr. Irena Kovářová. Téma mužská a ženská energie jsou hlavním tématem tohoto kurzu. A jedním z úkolů, který jsem na tomto kurzu s ostatními ženami dostala bylo, na 14 dní vplout do sukně. Nepřetržitě. Jedná se o úkol, který nám ženám dá pocítit změnu v našem chování, když jsme v sukni a také změnu v reakci okolí na nás v sukni. Irenka vám totiž neřekne, co se bude dít. Máte si to samy zažít.

Pro ženu, jako jsem byla já, která nosila jen džíny a legýny, to byla opravdová výzva. Slova jako „vplout do sukně“, jsem nikdy v životě nepoužila, natož zrealizovala. Abych v zápětí, při pokusu o splnění tohoto úkolu, zjistila, že sukně prostě na trhu nejsou nebo je jich velmi málo (toto se událo v roce 2014). Sukně byly, ale nebyly totiž ty, které lektorka Irenka uvedla jako ty správné. Ony jsou totiž ještě také nesprávné sukně 🙂

Trvalo mi to celé dva měsíce, než jsem doslova překousla svůj odpor k sukním. Od mala jsem chtěla být spíš kluk, volánky a sukýnky nebylo nic pro mě. Jenže pak to přišlo. Vplula jsem do sukní, pro jistotu rovnou do těch dlouhých, které Irenka uvedla jako nejlepší a začaly se dít věci. Do dnes si pamatuji, bylo léto a já pospíchala na schůzku, několikrát jsem se málem přizabila. Věděli jste, že se v dlouhé sukni nedá pospíchat? Že musíme úplně změnit svou chůzi, aby se vám sukně nemotala mezi nohy, ale aby s vámi šla v pohybu? Najednou jsem sama vnímala, jak jsem mnohem ladnější, krok mi byl příjemnější, můj rytmus se změnil a i přes toto zpomalení jsem na schůzku přišla včas a k tomu jsem nebyla uštvaná a byla bez spoceného pruhu na zádech z chvátání.

A já si říkala, něco na tom asi bude. Nejkrásnějším důkazem byl ale můj syn, v té době mu byl rok a půl. Jak se mi při vaření schovával pod sukni, jak se jí držel, když u mě stál nebo jak jsem si ho posazovala do sukně mezi nohy, když jsme se mazlili. Sukně byla jako také doupátko. Nebo když chtěl abych se v sukni zatočila. A on se pak smál. Nebudu vám lhát, byla to cesta, párkrát jsem si třeba sukni přistoupla na schodech, v jedné ruce dítě, v druhé nákupní tašku, takže si umíte představit, kde sukně, která byla na gumu, skončila. Nebyly to kolena, ale rovnou kotníky. Stejně tak jsem se nedobrovolně svlékala třeba při vyndavání prádla z pračky nebo při vystupování s auta. Krásný zážitek jsem měla zrovna minulou neděli. Jeli jsme s rodinou pomoci babičce s dědou se dřevem. Bylo nás na to víc, se mnou ještě dvě ženy a dohromady 6 malých dětí, kluků. A víte co se dělo. Já pracovala v sukni. Je pro mě již naprosto běžné v sukni vše dělat. A ty malý caparti za mnou chodili a s každým delším prknem nebo polínkem se ptali, jestli chci pomoci. Takže i když bych to normálně unesla, nechala jsem ty malé hrdiny, aby se mnou prkna nosili. Bylo to úžasné.

Sukně se stala mým osobním měřákem mé uspěchanosti a vnitřního neklidu. Když jsem byla v klidu, vše jsem dělala s rozvahou a neděly se ani tyto legrácky.

Netrvalo to ani těch úvoních 14 dní a já jsem věděla, že ze sukně už nevylezu. Zkouškou se pak stala nadcházející zima. Dám jí v sukni, dá se to vůbec? A víte co? Dá a je to dokonce mnohem lepší. Tyto řádky píšu teď chviličku před adventem v roce 2020 a já jsem stále milovnice sukní a nevylezla jsem z nich. Víte, sukně není jen kusem v mém šatníku, ale je mou oporou. Vím, může to znít neuchopitelně, ale opravdu je tomu tak. Vědomě se do ní ráno oblékám a je mi v ní krásně.

Proč Milujsukně?

Jak jsem už uvedla, když jsem se sukněmi začínala, nebylo jich moc k dostání. V roce 2015 vznikla myšlenka Bazárku Miluj sukni, na kterém seženete jen ty správné sukně, případně šaty pro všechny ženy, které sukně milují, nebo se je chtějí naučit nosit.

S Irenky požehnáním jsme se tehdy spolu s jednou kamarádkou pustily do příprav prvního Bazárku sukní, který se od té doby koná právě v centru rozvoje Měsíčnice. Ženy si zde mohou pořídit sukně, které podpoří nejen jejich krásu, ale hlavně jejich ženskou energii, zdravou sebehodnotu a vnější křehkost. Některé ženy tak vplouvají do sukní třeba jen na chvíli či nepravidelně, nebo jenom na léto, některé ale dokonce napořád a je jich stále víc a z toho mám velkou radost. Bazárek se stal jejich každoročním rituálem obnovy šatníku. Díky úžasným ženám, které do centra rozvoje Měsíčnice chodí se bazárek mohl postupně rozšiřovat. Na posledním ročníku se dobrovolně podílelo více jak 25 žen a hlavním partnerem bazárku jsou ženy z Top second handu.

Od začátku jsem cítila, že v případě Milujsukni jde o víc než jen o fashion směr, ale že jde hlavně o poslání. Žena v sukni je pro mě ženou, která se nebojí ukázat svou křehkost, ale přitom je plně ve své síle. Viděla jsem značku Milujsukni, která tvoří vědomě, s úctou k ženské energii a k přírodě, ale také s úctou k budoucím zákaznicím. Viděla jsem značku, která tvoří nejen sukně, ale která spojuje ženy pro vyšší principy a učí je širší a širší spolupráci, která nás možná jednou přesáhne. Z tohoto důvodu jde každoroční výtěžek z bazárku na projekt Naše zahrádka, což je organizace, která si dala za cíl zdokonalovat životní prostor a inspirovat k tomu ostatní. A jak věřím, přesahových projektů bude postupně více a více.

Svěřím vám tajemství:-)

Od první chvíle, kdy mě napadla myšlenka Milujsukně jsem věděla, že jí povede moje kamarádka Alička. Cítila jsem to, neumím to popsat, ale věděla jsem to. A tak jsme si v roce 2018 podaly ruku a Alička tak od té doby šije a vede značku Milujsukni 🙂