Příběh Alička: Jak jsem přišla k Milujsukni

Já a  Milujsukně

Jmenuji se Alice a můj příběh s Milujsukni se začal odehrávat před pár lety v centru osobního rozvoje Měsíčnice na Rudolfově. Tehdy jsem si myslela, jak silná, odvážná, ničím a nikým neporazitelná žena jsem. Všechny starosti a nástrahy života jsem si v tichosti řešila sama, byla jsem velmi cílevědomá, pro ostatní bych se rozdala, odmítala jsem veškerou pomoc a navenek jsem se vždy prezentovala jako usměvavá, spokojená, milující žena, dcera a maminka i když mé nitro bylo leckdy bolavé. Byla jsem na sebe hrdá, zvládala jsem vše, aniž bych kohokoliv zatěžovala. Vždy jsem se v zaměstnání snažila vykazovat nejlepší výsledky a plnit cíle, a to stejné jsem požadovala po našich dětech. Naše domácnost musela vonět čistotou, byla jsem velmi zaměřená na výkon a materii. Vše muselo mít řád a pořádek, vše mělo svá pravidla a toto všechno se roky dělo na úkor mého volného času, tvoření, mých přání a snů a hlavně na úkor rodiny a mého zdravotního stavu. Můj perfekcionismus a potřeba nezklamat mě obrovsky vyčerpávala. Vždy jsem si pečlivě střežila své soukromí a málokomu jsem dovolila nahlédnout do mého nitra, s nikým jsem nesdílela své smutky, úzkosti a trápení, bála jsem se radovat a plně prožívat štěstí přítomného okamžiku. Přátele mi nahrazovala rodina, na kterou jsem byla velmi fixovaná. Nikdo nic netušil. Po pár letech ustavičného tlaku, který jsem na sebe vynakládala, aniž by to po mně kdokoliv vyžadoval, jsem začala pociťovat velký úbytek životní energie. Atakovaly mne strachy a úzkosti a já poprvé pocítila, že v takovém nastavení už dál nemohu a nechci žít, ale neviděla jsem cestu, bála jsem se, že když polevím, všechny zklamu, klesnu v jejich očích a přestanou mě mít rádi. Vnitřně jsem se trestala, neměla jsem se ráda a moje sebehodnota, sebeláska a sebeúcta trpěly a jako každý tonoucí se stébla chytá, ani já jsem ne vždy jednala správně, ne vždy jsem se ke všem zachovala čestně a i tyto zkoušky a zkušenosti, leckdy hraničící s morálkou a ctí, beru jako lekce svého života. Pocítila jsem a prožila i tu druhou, temnou stránku svého života. Vím, že jsem ublížila, byla alibistická, nebyla spravedlivá a vím, že tyto stejné lekce už nechci nikdy opakovat a ponesu si je životem, jako připomínku. Prosím o odpuštění všechny, koho se moje činy dotýkají a prosím o odpuštění i sama sobě.

Naštěstí mi do života začaly přicházet signály, díky nimž jsem si vážně začala uvědomovat a přiznávat, že opravdu nejsem ve smyslu svého života, že mě práce netěší a nenaplňuje, že mi odešla radost ze života. Rozpadla se mi rodina, přišla nemoc. Poslechla jsem svoji intuici, která mi napovídala, že musím vystoupit ze svého dosavadního pseudobezpečí, z oběti a vydat se cestou tvůrce vlastního života. Uvědomila jsem si, že všichni jsme hodni lásky takoví, jací jsme.

A tak začalo mé krásné probouzení. Opustila jsem zaměstnání, zdroj pravidelného příjmu a nechala nějaký čas plně na svém muži, aby se o nás postaral. Pociťovala jsem jeho vnější sílu a to, že se mohu o ni opřít, že není slabost ukázat svou křehkost a slzy, zpomalit tempo, dovolit si odpočívat, jenom tak být a spočívat. Přestala jsem lpět na uznání a chvále. Začala jsem pravidelně navštěvovat vzdělávací semináře. Jako první všem ženám z celého srdce vřele doporučuji ženský kruh, kde jsem se za pomoci naší úžasné mentorky Irenky Kovářové začala rozvzpomínat na moudrost našich předků, na to, kdo jsem a jaké je moje předurčení. Uchopila jsem principy ženské spirituality. Rozdíly mezi mužskou a ženskou polaritou. Naučila jsem přistupovat k mužům ve velké úctě, odpouštět sobě a všem, žiji ve vděčnosti a lásce a snažím se ji šířit kolem sebe. Moje životní hodnoty nabraly úplně jiný směr. Snažím se, abych měla všechny aspekty hojnosti vyrovnané, a neustále pracuji na vnitřním klidu, vnitřní síle. Více vnímám své tělo a duši. Jsem z hloubi srdce vděčná, že jsem uzdravila své vztahy s rodiči, že můj muž i děti měli se mnou velkou trpělivost a moje hledání sebe sama ustáli s velkým pochopením a klidem. Jsem na nádherné cestě laskavosti a vděčnosti, což se nevylučuje s tím, že mám občas své těžké chvilky, kdy mě zachvacují pocity zmaru, úzkosti, strachu, kdy se zmítám v zajetí pláče a sebelítosti, kdy nevidím světlo naděje a právě v těchto okamžicích vím, že na nic nejsem sama, že mám okolo sebe úžasné přítelkyně, náš ženský kruh, kde mě vždy čeká otevřená náruč, vyslechnutí, sdílení, pochopení, důvěra, láska a klid. Cítím, že mé slabší chvilky nemusím už nikdy před nikým skrývat, nemusím se za ně stydět, že vždy byly, jsou a budou součástí mého učení, mého života. Pochopila jsem, že jsem žila v plně jangovém (mužském) nastavení, což nás ženy nesmírně vyčerpává a unavuje a pokud dlouhodobě nevnímáme a přehlížíme tuto vyčerpanost, přijde občas nemoc, viróza, zranění, úraz, jako lehká výstraha. Nemoc je jenom projevem naší duše, která s námi komunikuje právě skrze symptomy našeho těla, volá na nás, upozorňuje, že v našich životech se neděje něco dobře, že něco není v harmonii.

Pojďme, prosím, více naslouchat naší intuici a našemu tělu, zpomalit se a utišit, dopřát si pravidelný odpočinek a péči, trávit hodně času v přírodě s rodinou a přáteli, abychom nemuseli čelit nějaké nemoci a tím se zastavit úplně. Pojďme upřednostnit a postavit na první místo sami sebe, není to nic sobeckého, pokud bude žena ve své síle, ve své energii, budou se uzdravovat děti, rodiny, vztahy, příroda a celá planeta a to přeci chceme. Je to nádhera. Mluvím z vlastního prožitku. Nemoc přišla i ke mně, přišla, aby mi ukázala pravé hodnoty života, a díky ní jsem se oprostila od spousty věcí, zajetých vzorců a dogmat.  Máme všichni, ve všech situacích vždy na vybranou dvě cesty, zůstat v oběti svého života nebo jít cestou tvůrce svého života. Dnes, když se ohlédnu do minulosti, jsem velmi vděčná, že jsem se vydala cestou tvůrce. Naše milé ženy, já plně chápu, že dnešní doba a systém po nás vyžaduje výkon, sílu, výsledky, že je obrovsky těžké tomu čelit, ale jde to „ženy naše“ a stojí to za to, věřte mi. Mám kolem sebe desítky žen, které změnily své nastavení a navrátily se zpět k ženské energii a věřím, že jediná z nich by nechtěla udělat krok zpátky a vrátit se tam, kde jsme byly.  Když jsem touto proměnou dokázala projít já, tak to dokážeme společně všechny. Naši muži si zaslouží mít po svém boku pravé ženy, ne rivalky, ne silačky, ne bojovnice, aby opět v sobě mohli probudit rytíře (které jsme v nich naší urputností uspaly), kteří nás budou chránit a pečovat o nás, aby v sobě mohli probudit potřebu být potřební. Nikdy jsem si neuvědomovala, jak nádherný dar je být ženou, maminkou, dcerou, ženou napojenou na svou intuici a vnitřní sílu, ženou, která je cyklická, tvůrčí, životadárná, něžná, pečující, empatická, křehká, a přitom vnitřně obrovsky silná, že nemusíme nést vlastnosti, které jsou přirozené našim mužům, otcům, synům, našim rytířům, jako jsou vnější síla, ego, rivalita, dynamika, racionalita, výkon, tvrdost, opora atd. Žena je nositelkou krásy a lásky. Pocítila jsem úžas, jaké je to zabořit ruce do hlíny a spojit se s matkou zemí a skrze ní s Bohem, čerpat ze země sílu a energii, protože žena a země jedno jsou. Napojit se na přírodu a na moudrost našich předků, kultivovat svůj životní prostor, probudit v sobě tvůrčí činnost, uctívat a žít v souladu s našimi živly. A po této cestě poznání, na jejímž jsem začátku, toužím jít nadále a prohlubovat ji v sobě, učit se a zdokonalovat. Nikdy nepřestanu být vděčná Irence Kovářové za tuto cestu poznání, za to, že jejím nádherným posláním je měnit nám životy k dobru, mému muži a dětem, že měli se mnou obrovskou trpělivost a procházeli se mnou všechny mé výkyvy a životní etapy, nikdy mě nesoudili a vždy mi byli velkou oporou, mým rodičům za život, který mi vdechli.

Ženský kruh, kurz kreativity, hojnosti, eneagramu, zážitkový seminář vnitřní síla a Irenky jedinečná metodika mi kromě nesčetně vzácných informací a prožitků přivedl do života úžasné ženy, moje milované přítelkyně, se kterými mnoho sdílíme a společně tvoříme, mají moji plnou důvěru a našich hlubokých přátelství si nesmírně vážím. Prožíváme společně radosti i hluboké zármutky každé z nás a jsem za to nesmírně vděčná. Přeji každé ženě toto pouto poznat a pocítit. Našla jsem sílu a motivaci vystoupit ze své komfortní zóny. Změnila jsem svoje dosavadní manažerské povolání, které mi v životě hodně dalo, ukázalo, naučilo, hodně vzalo, ale hlavně zanechalo krásná pevná přátelství, na voňavé, jemné, pečující, naplňující, podporující poslání masérky, což mě plní každodenně radostí a cítím, že jsem ve smyslu svého života. Zpětná vazba od mých milovaných klientů mě ujišťuje, že jsem na správném místě.  V  Naší Masérničce se dnes a denně setkávám s životními příběhy a osudy lidí, kteří do mě vkládají již pár let důvěru, a já cítím obrovský vděk, že jsme si vybudovali krásné a pevné vztahy, že mohu poskytnout lidem pravidelný odpočinek, klid a ticho, nebo si naopak vyslechnout, co moje milé tíží a bolí a vždy se snažím, aby po ošetření všichni odcházeli odpočatí, naplnění energií, láskou a chutí do života a tvoření. Často mě navštěvují v Naší Masérničce vyčerpané, smutné ženy s podobným životním příběhem, který se velmi podobá tomu mému. Nebo naopak muži, kteří by měli velmi rádi vedle sebe šťastnou, spokojenou ženu a udělali by cokoliv pro její úsměv.  Když cítím, že s lidmi mohu sdílet své prožitky, svá poznání, nasměrovat je na mužsko – ženské principy, a po nějakém čase pozorovat jejich šťastné příběhy, které se mi mění před očima, je to pro mě obrovský dar.

A konečně se dostávám k mému srdcovému příběhu s Milujsukni. Po absolvování ženského kruhu jsem ze svého šatníku odstranila s láskou a poděkováním nenávratně všechny kalhoty a jsem pevně přesvědčená, že už se k nim nikdy nevrátím. Ve stejnou chvíli se mnou hluboce zarezonoval živý obraz  Milujsukni, který se zrodil v srdci naší Alenky. Z Měsíčnice k nám plyne silná, podporující energie a dává celému projektu až neuvěřitelnou lehkost. Irenka a její učení v nás probudilo tvůrčí činnost a díky ní jsme se s ženami pustily do krásného projektu Milujsukni. Společné tvoření, společná idea, společná filozofie, společná ženská energie. Já jsem cítila, že budu tvořit krásné, dlouhé sukně, nesoucí ženskou, podporující energii a šířit je společně s filozofií mezi všechny otevřené ženy, aby stejně jako já pochopily a hlavně pocítily, jak velkou podporu a sílu nám ženám dodávají sukně a šaty, jak jsme díky nim propojené s matkou zemí, jak skrze sukně čerpáme její sílu a energii, jaký pozitivní dopad mají na naše zdraví, lymfatický systém, na ženské a reprodukční orgány. Jak nás ženy v sukních muži krásně vnímají, vidí a slyší nás, jak v nich opět probouzíme rytíře a gentlemany, kteří o nás chtějí pečovat a chránit nás, jak se uzdravují vztahy a rodiny. Naše prababičky byly velmi moudré ženy, napojené na svou intuici, nikdy by si na sebe dobrovolně kalhoty neoblékly, věděly, že sukně je nejjednodušší prostředek k udržení se v ženské přirozenosti.  Věděly, že nás sukně zpomalují, dodávají nám ladnost, křehkost a krásu, která jde s láskou a pravdou ruku v ruce. Věděly, že nemají s muži soupeřit, jít do sporu a výkonu.

Pocítila jsem nový, krásný začátek něčeho smysluplného, uzdravujícího, ruku v ruce jdoucí s mým posláním masérky, že není na co čekat a pořídila si svůj první šicí stroj a začala se společně s Moničkou, která je v současné době maminka na plný úvazek, nořit do tajů střihů a látek. Tři roky se trpělivě učila metodou pokus omyl, navštěvovala kurzy šití a s neutuchající chutí a nadšením jsem pilovala střihy Milujsukýnek. Dnes pro vás tvořím vědomě všechny sukně v přítomném okamžiku, ručně, s největší péčí a láskou, z pečlivě vybraných materiálů, které podporují tu nejčistší ženskou energii.  Z celého srdce děkuji všem ženám a dívkám, které naše Milujsukně milují a rády nosí a předávají filozofii mezi další ženy, kamarádky, kolegyně, ukazují svým dcerám, synům i maminkám, vnučkám a vnukům pravou podstatu ženy, naše fungování a vlastnosti nám přirozené. Z celého srdce děkuji všem mužům za velkou trpělivost s námi ženami, za jejich lásku a péči. Jsem šťastná, že se k našemu projektu připojila Zuzanka, která Milujsukni obohacuje svou krásou, moudrostí a přirozeností a propojuje můj svět se světem veřejným.

Z celého srdce si přeji, abychom všichni nalezli smysl života, své místo v životě, uvolnili se a žili naplno svůj potenciál, dělali, co nás baví a cítili se naplněni láskou a radostí.

S láskou Vaše Alice